O plemenu
O plemenu
Středně velký (55-62 cm), středně těžký (23-35 kg), silný svalnatý pes, pevné a úměrné stavby, s inteligentním výrazem a temperamentem. Přítulný, poslušný, učenlivý, ostražitý, pohotový, velice věrný, nenáročný, s velkou houževnatostí, aktivní a nadaný způsobem ovčáckých psů. Tyto vlastnosti budou přítomny ve vlohách u téměř každého holandského ovčáka.
Podobně jako u belgických ovčáků se podle druhu srsti rozlišují tři typy: krátkosrstý, hrubosrstý a dlouhosrstý. Tělo je dobře osvalené a kompaktní, mírně delšího formátu s vysoce ušlechtilou hlavou, končetiny rovné s uzavřenými tlapkami. Hlava je typická, suchá s rovnoběžnými liniemi mozkovny a hřbetu nosu, čenich je o něco delší než mozkovna což dodává holandskému ovčákovi velmi milý výraz. Oko je pokud možno tmavé, mandlového tvaru, uši vysoko nasazené a vztyčené.
Historie plemene
V polovině 17. století, po ukončení třicetileté války, už nebyli třeba velcí a statní ovčáčtí psi, kteří by hlídali ovce a obydlí před drancujícími vojáky a dravou zvěří. Tito psi byli přivázáni a pouštěli se jen na stíhání zlodějů nebo medvědů a vlků. Evropa byla bezpečnější, chov ovcí se začal rozšiřovat a člověk potřeboval nenáročného, hbitého psa, který by pracoval samostatně, pouze na příkazy pískáním nebo pokyny rukou. Pes při hlídání a přemisťování stáda naběhal spoustu kilometrů ve všemožných podmínkách, ale téměř vždy při velmi chudé stravě. V Holandsku na neúrodných územích se kolem roku 1860 páslo přibližně 800 tisíc ovcí. Bez šikovného psa by se tehdy ovčák neobešel.
Ke konci 19. století se o ovčácké psy začali zajímat chovatelé a oficiálně zpracovávali orientační popisy plemene. V roce 1898 se sešlo několik obdivovatelů nizozemských ovčáckých psů a založili v Utrechtu Klub nizozemského ovčáka ( Nederlandse Herdershondes Clubs - N.H.C.) a stanovili první podmínky pro další chov a upevňování plemene. V té době bylo rozlišováno šest variant podle druhu a délky srsti a podle zbarvení. Aby se docílilo zřetelného odlišení od belgických a německých ovčáků a holandský ovčák si udržel svou jedinečnost, zůstali jen tři varianty podle druhu srsti. Také se uvažovalo o tom, spojit belgického a holandského ovčáka v jedno plemeno, tzv. brabantského ovčáka. Naštěstí se tak nestalo a obě plemena se dále vyvíjela samostatně. Od počátku N.H.C. také trval na zachování pracovních vlastností plemene. Proto po velkém úbytku ovcí pracovali holandští ovčáci jako stopaři a hlídači u armády a policie. Pro svou vrozenou rychlost a obratnost byly též vynikajícími sportovními psy.
Dvě světové války znamenaly pro chov holandského ovčáka velké ztráty a dlouhosrstá varianta téměř vymizela. V šedesátých letech však byla chovatelská činnost obnovena a chov čistokrevných holandských ovčáků se začal řídit podle nového standardu s upřesněnými barvami všech třech variant a v roce 1960 bylo plemeno uznáno FCI.
Holandský ovčák krátkosrstý - Chov v ČR
Holandský ovčák není téměř vůbec rozšířen mimo svou domovinu. Možná na tom má svůj podíl i to, že se velmi podobá belgickým ovčákům, někde je s nimi i zaměňován.
První holandští ovčáci v ČR byli hrubosrstí.
Až teprve v roce 1994 k nám byla dovezena první krátkosrstá fena Gabie v.d. Passchin. Fena měla vynikající sílu kostry, byla výborně zaúhlená a vzhledem k poněkud delší stavbě těla měla i vynikající mechaniku pohybu. Dá se tedy říci, že to byla výborná představitelka plemene a dnes již víme, že i perfektní zakladatelka chovu. V roce 1997 byla poprvé kryta v Holandsku pracovním psem Josco v.d. Vastenow a odchovala šest velmi perspektivních štěňat.
Holandští ovčáci krátkosrstí jsou v České republice jen krátce, ale zato jsou výborných kvalit, jak exteriérových tak pracovních. Svědčí o tom nejen úspěch na výstavách po celé Evropě, ale hlavně práce u policie, vězeňské služby a také výborné sportovní výkony.
Zdroj: Klub chovatelů malopočetných plemen psů, kam spadá i holandský ovčák
Informace a fotografie poskytla paní Macháčková CHS Ze Štěnkovského lesa