Využití
Pes k ochraně osob a majetku aneb postřehy ze života
Holandský ovčák je od flatů diametrálně odlišný a budoucí majitel, který nemá se psy zkušenosti, by nad tím měl chviličku uvažovat.
Je to ideální rodinný pes, příjemně cvičitelný a lehce ovladatelný, pokud se vychovává správně. Je to pes - hlídač. Prošlo mi rukama množství německých ovčáků a nemají v porovnání s holanďany, co se týká vyložené energie k ostraze, šanci. Brita neustále kontroluje 0,5 ha pozemek. Je neuvěřitelně vzorná máma, hlídá miminka i před ptáky, co občas sednou na trávu, aby sebrali drobek ze snídaně.
Občas pouštím ovečky na volno na pasení. Pokud se pohybují okolo ohrádky se štěňátky, tak je jen kontroluje. Pokud dostanou chuť na trávu za ohrádkou a snaží se ji posunout, okamžitě naježená přiběhne, přibrzdí, nakonec pomalu dojde až k ovci a výstražně vrčí. Jelikož s ní ty naše kudrnaté holky paseme, jsou zvyklé na její komunikační signály a ihned se klidí pryč. Dává pozor, ale nenapadá, pokud situaci nevyhodnotí jako krizovou.
Že je takový pes opravdu úžasný hlídač a že je nutné zodpovědně přistupovat k jeho pořízení, jsem si uvědomila před několika dny...
Hodně často přemýšlím, zda se štěňátka dostanou do dobrých rukou, k majitelům, kteří ocení vlastnosti, které toto plemeno má, a kteří nechají psa žít jako psa a ne jako nevychované a v tomhle případě díky tomu i nebezpečné "dítě".
Dva dny po tetování, kdy byla Brita zavřená a velice špatně nesla, že štěňátka slyší plakat a nemůže jim pomoci, přijela návštěva.
Chalupa má jako hlavní místnost setnici - obývák, kde jsou okna ve výšce pasu. Když se projde obývákem do kuchyně, venkovní pozemek se ve stejném směru svažuje dolů, takže kuchyňská okna jsou mnohem výš. Když natáhnu zvenku ruce, nahmátnu okenní parapet.
Brita byla pro jistotu po tom nedávném tetování během návštěvy v kuchyni, protože jsem neměla už večer sílu ji řešit, pokud by byla ostražitá a chtěla si štěňátka hlídat. Šla jsem pro pána a paní dolů pod chalupu a poté jsme si sedli do sadu ke štěňátkům.
Procházejíc pod kuchyňským oknem, ze kterého se ozýval rozzlobený štěkot, jsem Britu upozornila, ať je tam uvnitř tiše a pustila jsem jí z hlavy.
Dali jsme si poté venku kávu a pán si vzpomněl, že si v autě nechal foťák. Zvedl se a vyrazil dolů stromovou alejí k autu. Když byl asi 100 m od nás na cestě vedoucí k parkovišti, zavolal na svoji přítelkyni, zda nechce něco z auta vzít. Hlasité zavolání ho prozradilo... Otočila jsem se, co potřebuje, a v tom vidím žíhanou skvrnu, jak skáče z okna kuchyně a tryskem s příšerným štěkotem letí zadržet pachatele.... Krve by se ve mně nedořezal, protože přivolání na takovou dálku navíc v takové situaci netrénujeme každý den. S hrůzou v očích i v hlase jsem na ni během zlomku vteřiny zavolala. Nemusela jsem se nijak výrazně snažit, aby bylo z tónu hlasu poznat, že povel myslím opravdu vážně...
Brita ihned zabrzdila, otočila se a neochotně cválala zpátky ke mě. Nezapomněla vzorně předsednout, což mi bylo v té chvíli nějak úplně jedno, a po povelu "volno" odběhla přepočítat miminka, zkontolovat slečnu, sedící na lavičce a rychle hledala tenisák, aby jí ho návštěva mohla házet.
Uf! Ještěže je tak skvěle cvičitelná a ani na dálku ji nenapadne, že teď zrovna na ni nedosáhnu, tak si to přeci může udělat po svém.
V tu chvíli jsem si uvědomila, jak je takový pes celkem účinná zbraň k obraně osob a ostraze majetku. Ona to dělá s nasazením vlastního života, bránila by nás a náš pozemek do posledního dechu, ale kontraprodukem je to, že někdy situaci může vyhodnotit rozdílně, než bychom si případně přáli. V tu chvíli je potřeba, aby měl člověk svého psa zvládnutého a nevystavoval ho zbytečnému nebezpečí, jinak z něj televize Nova udělá krvelačnou šelmu, když on pouze ze všech sil bránil svoji smečku, při čemž by případně neváhal zemřít.
Kéž by se noví majitelé nerozhodovali jen podle vzhledu a ubylo tak křivd na psích životech, které byly se zneuctěním ukončeny v tmavých ordinacích pod heslem "žere lidi - životu nebezpečný".
Za postřehy ze života s tímto plemenem děkujeme paní Macháčkové